Recenze - Ori and the Will of the Wisps

Vývojář: Moon Studios

Vydavatel: Xbox Game Studios

Platformy: PC, Xbox One

Datum vydání: 11.3.2020

Když v roce 2015 vyšla metroidvania Ori and the Blind Forest, prakticky všichni byli nadšení. Nádherná grafika, skvělý soundtrack i hratelnost. Studiu Moon se zkrátka povedlo něco nevídaného. Šlo o jednu z těch menších her, která se dostala do širšího povědomí, což se opravdu nestává příliš často, neboť AAA hry od obrovských studií se stovkami zaměstnanců, které už mají několik známých značek, se budou prodávat vždy mnohem víc, bez ohledu na jejich kvalitu. První Ori se stal naprostou špičkou v žánru metroidvania, k němu se pak ještě přidal Hollow Knight, vydaný v roce 2017. Bylo tak poměrně jasné, že Moon Studios budou chtít udělat pokračování. Navázat na takový úspěch je ale vždy velmi náročné a není divu, že jsme na druhý díl s názvem Ori and the Will of the Wisps museli čekat pět let, taková hra si žádá péči. Ale už předem můžu říct, že čekání rozhodně stálo za to.

Děj navazuje na první díl. Ori, Naru a Gumo sledují, jak se z vajíčka líhne sovička Ku. Jedno z jejích křídel bohužel nenarostlo správně a není schopná létat. Orimu se však povede nalézt pírko její matky Kuro, hlavního záporáka prvního dílu, a s pomocí něho je Ku skutečně schopna vzletět. Společně se vydávají na testovací let, který však nedopadne úplně dobře. Potká je totiž bouřka a oba dva spadnou do světa Niwen, každý však na opačný konec. A právě tady začíná nové dobrodružství.

Příběh je samozřejmě jednodušší a je vyprávěn především vizuálně, zpracován je ale skvěle. I z relativně omezených slov u některých postav, či vyloženě mlčení u jiných, vždy poznáte jejich charakter. A to už je skutečné umění. Nemůžu samozřejmě příběh vyzdvihnout za originalitu nebo nějakou komplexnost, ale právě stylem zpracování vývojáři ukázali, že i u žánru metroidvania má příběh smysl.

Po stránce hratelnosti je druhý Ori přesně to, co jsem po něm chtěl. Základ zůstává z prvního dílu, ale i tak jsme se dočkali řady vylepšení. Ve hře najdeme hned několik schopností. Až na ty nejzákladnější, jako je dash či mnou velice oblíbený bash, jste vždy omezeni na tři schopnosti, které můžete v boji používat. Jejich složení si však neustále můžete měnit a je to pro hraní dokonce nezbytné. Zároveň ve hře najdete vylepšení, která fungují jako pasivní schopnosti nebo jako zesílení vašich aktivních schopnosti. Také mají své vlastní sloty, jejichž počet je omezený, během hry si jej však můžete navýšit. Co se týče pohybu, tak je velice plynulý, ovládat Oriho je vážně radost (samozřejmě na ovladači, pro takovou hru je to zkrátka nutnost). Skákání ani souboje neomrzí, obtížnost je trochu vyšší, ale jde o férovou výzvu, stejně jako v případě prvního dílu. Bohužel to však neplatí pro všechny souboje. Na rozdíl od prvního Oriho zde najdeme také několik soubojů s bossy a bohužel, ti už mi tak dobře zpracovaní nepřišli. Připadalo mi, jako by jejich design zkrátka nebyl dotažen do konce, narozdíl od klasických nepřátel. Obtížnost totiž byla mnohonásobně vyšší než celý zbytek hry. Ano, asi by to tak mělo být, ale všechno má své hranice. Navíc některé útoky bossů byly udělány tak, že vyhnout se jim bylo prakticky nemožné, ze soubojů s nimi se tak stal cyklus útok – vyléčení, dokud jsem bosse neubil k smrti. A to si vyžádalo spoustu pokusů. I u některých dalších částí mi přišla obtížnost poněkud nezvládnutá. V jedné z utíkacích pasáží byla obtížnost příliš nízká, naopak u jiné zase opravdu vysoká. Také mi v některých částech chyběla jakási intuitivnost z prvního dílu. Párkrát jsem se zasekl na delší dobu, protože jsem skutečně nevěděl, jak dál. U jinak velmi propracované hry mě vážně zamrzelo, když jsem viděl, že na některých místech vývojáři snad zapomněli dát nějakou větší indicii, co udělat pro postup vpřed.

Ale zpět k pozitivům. Svět, ve kterém se hra odehrává, je krásný, velmi pestrý a hlavně opravdu velký. V každé lokaci se nachází poměrně velké množství specifických nepřátel nebo například rostlin, které vám pomáhají dostat se dál. Někdy opravdu není na škodu jen tak prozkoumávat svět. Jsou zde totiž i vedlejší úkoly, které můžete plnit a získávat tím zajímavé odměny. Sice nejsou kdovíjak originální, ale slouží jako pěkné doplnění hlavního příběhu. Připravte se také, že se budete postupem času vracet na již prozkoumané lokace s tím, jak budete získávat nové schopnosti. Ostatně je to jeden z typických znaků metroidvanie. Ve hře se nachází hned řada NPC, ať už jde o malé Mokie, kteří vám často zadávají již zmíněné vedlejší úkoly, či bojovníka, který vám prodává za jednotky světla, jež získáváte převážně bojem, nové schopnosti. Také několikrát potkáte kartografa, který vám prodá mapu dané oblasti, hlavně u této postavy je vidět silná inspirace hrou Hollow Knight, která ale rozhodně není na škodu. Právě naopak, nový Ori tímto může přilákat spoustu lidí, kteří hráli jen Hollow Knighta a prvního Oriho ne.

Jedna z nejsilnějších stránek hry je určitě grafika. Na první pohled se příliš neliší od už tak skvělé vizuální stránky prvního dílu. Pokud se však podíváte na přímé srovnání, uvidíte, že v druhém Orim se nachází mnohem víc detailů a celkově je hra barevnější. V tomto ohledu tak vývojáři odvedli skvělou práci a ze svého specifického vizuálního stylu dostali prakticky maximum. Skvělou vizuální stránku perfektně doplňuje soundtrack, který je snad ještě lepší než u prvního dílu. Hlavně v utíkacích pasážích a soubojích je hudba nedílnou součástí celého zážitku. Melodie si snadno zapamatujete a při jejich poslechu se vám vždy bude bojovat o něco lépe. Nejlepší mi pak přišla hudba u finálního bosse, která prakticky kombinuje to nejlepší z celého soundtracku. Díky hudbě a grafice na vás hra zkrátka velmi silně zapůsobí.

Ori and the Will of the Wisps je opravdu velice důstojné pokračování. Je až k nevíře, jak je v některých ohledech hra propracovaná, když Moon Studios tvoří vývojáři, kteří ani nemají své vlastní zázemí a komunikují jen přes internet. Nedivil bych se ale, kdyby v blízkých měsících či letech studio koupil Microsoft, který s nimi už teď úzce spolupracuje a konec konců tuto hru i jejího předchůdce Microsoft pod jménem své vydavatelské odnože Xbox Game Studios vydává. Ale zpět ke hře. Zachovává si základy ze svého předchůdce, ale obsahuje i spoustu poměrně zásadních vylepšení. Je však velká škoda, že vývojáři víc neodladili souboje s bossy a pravděpodobně nedostatečně otestovali některé lokace, kde se můžete zaseknout na poměrně dlouhou dobu. Právě tyto nedostatky mi brání udělit jinak prakticky dokonalé hře plný počet bodů.

Hodnocení: 9/10

Klady	Zápory
Zábavná hratelnost	Nevyvážená obtížnost u soubojů s bossy
Nádherná grafika	Několik míst, na kterých je velice snadné se zaseknout
Skvělý zapamatovatelný soundtrack
Velký a rozmanitý svět
Skvěle zpracovaný příběh
Poměrně vysoká variabilita nepřátel